V městečku Zwenkau nedaleko Lipska stojí na jedné rozlehlé zahradě nenápadná bílá kostka ukrývající důmyslný funkcionalistický interiér. Modernistický dům Rabe se letos otevře veřejnosti jako muzeum, my vás však na návštěvu zveme už dnes.
Centrem zájmu modernistického hnutí dvacátých a třicátých let 20. století byl vždy člověk. Zdraví a moderní způsob života byly jedněmi z hlavních cílů meziválečné avantgardy, která navrhovala takovou architekturu a design, aby uspokojila potřeby civilizovaného jedince a povznesla ho na těle i na duchu. Teorie o vědeckém způsobu bydlení, jejž umožní nové technologie a vynálezy, se v domě Rabe spojuje s interpretací člověka jako univerza našeho světa.
Architektem domu, který byl postaven v letech 1929–1931, je Adolf Rading. Pravděpodobně se jedná o nejvýznamnější dílo jeho kariéry – představuje pozoruhodnou syntézu přísného „bauhausovského“ funkcionalismu a lyrického pojetí, jež v Německu reprezentuje právě on nebo jeho možná o trochu slavnější kolega Hans Scharoun. Oba architekti v té době působili ve Vratislavi jako profesoři na tamní akademii výtvarných umění. Mimochodem na přelomu dvacátých a třicátých let tato škola přilákala řadu špičkových architektů i pozornost celého tehdejšího avantgardního světa.
Dům s lékářskou ordinací nedaleko Lipska navrhl Rading pro lékaře Ericha Rabeho a jeho ženu Ernu ve spolupráci s výtvarným umělcem Oskarem Schlemmerem, sochařským i scénografickým vizionářem, který se na legendárním Bauhausu zabýval také pohybem, tancem a choreografií.
Robotické figury a mechanické kostýmy, do nichž oblékal studenty Bauhausu, se výrazným způsobem otiskly také do podoby domu, který se stal oslavou nejenom moderního životního stylu, ale především fenoménu lidského těla jako dokonale fungujícího organismu.
Lyrika organických tvarů a robotická vize lidského těla se v domě Rabe
projevuje především v interiéru, jenž je společným „gesamtkunstwerkem“ architekta a výtvarníka. Zatímco exteriér je minimalistický, střídmý
a jasně utilitární (ve své době ho pro jeho radikální geometrii nechtěly schválit ani místní úřady), v interiéru se oba tvůrci opravdu odvázali. Pestrobarevné schéma prochází celým prostorem od vstupní markýzy až po hlavní ložnici ve druhém patře. Zdi a stropy pojal tvůrčí tým jako prostorovou organickou malbu, která se prolíná celým domem. Barevné schéma se mění a jednotlivé zakřivené barevné plochy se mísí s motivy Schlemmerových robotických i anticky vznešených figur.
Hlavní obývací pokoj sahající přes dvě patra je výtvarně nejvýraznějším prostorem domu. Linoleová podlaha s barevnými plochami, připomínající malířská plátna Pieta Mondriana, doplňují umělecká díla Oskara Schlemmera. Jsou to především nástěnné kovové reliéfy lidské postavy a profilu obličeje, které dekorují jednu ze stěn pokoje. Jejich mechanický charakter se propisuje i do funkčního vybavení včetně stropních svítidel, stolu s motivem arabesky nebo originálního nástěnného svítidla sofistikované ocelové konstrukce. Dekorace s motivy lidské postavy pokračují i na expresivně zakrouceném schodišti, které na stěnách lemují žlutě zbarvené hlavy a siluety lidských těl.
Haus Rabe, jak se památka oficiálně jmenuje, se brzy otevře veřejnosti. Nově vzniklé nadaci se ve spolupráci s městem Lipsko podařilo odkoupit tento ojedinělý příklad německého modernismu, který dodnes zůstal v absolutně intaktním stavu. A to i díky citlivému přístupu jeho obyvatel. Erich a Erna Rabeovi provozovali v domě ordinaci až do roku 1965 a poté ji převzala jejich dcera Gabriele Schwarzer. V roce 1994 dům zakoupil sběratel umění Horst Schmitter, který ho obnovil a některé detaily zrekonstruoval. Nyní do jeho historie vstoupila kulturní nadace, jež dům letos v červenci otevírá návštěvníkům. Nalákat chtějí nejenom odborníky a fanoušky architektury z celého světa, ale také místní obyvatele. V modernistickém skvostu od Adolfa Radinga vám uspořádají i stylovou veselku.
Více se dozvíte na stránkách haus-rabe.de.
