Díky surové betonové konstrukci má atmosféru románů Julese Verna, dnes už ale uhelna z 30. let 20. století neslouží ke skladování uhlí, ale studentům. Nově rekonstruovaný prostor si sice ponechal svůj industriální charakter, je ovšem určen pro přednášky, setkávání a další neformální aktivity.
Uhelna, postavená v jednom z vnitrobloků budovy Vysoké školy chemicko - technologické od Antonína Engla z roku 1936, fungovala jako zásobárna uhlí pro sousední kotelnu až do roku 1985. Jak ale členitý objekt využít nyní? Záměrem školy bylo získat souvislý prostor pro přednášky a setkávání a s tím se také obrátila na architektonické studio ov-a Opočenský Valouch architekti. Ti se rozhodli zachovat maximum z působivé betonové konstrukce, pohled na řez budovy se dvěma naklopenými plochami je navíc přivedl na myšlenku využít jednu stranu jako nakloněné auditorium. Jedna z výsypek proto byla odstraněna a na druhé byly vytvořeny dřevěné stupně sloužící jako hlediště. Nové schodiště pak propojilo obě výškové úrovně.
