Nahlédněte s námi do domova cestovatele Miroslava Zikmunda, který zemřel ve středu večer ve věku 102 let. Vila legendárního cestovatele je plná vzpomínek, zároveň se jedná o originální, do detailu propracovaný architektonický skvost z neklidné poválečné éry padesátých let.

Po desítkách let bohatého života bude jeho vila zpřístupněna veřejnosti. Nadační fond Zikmundova vila nezachová pouze původní domov a sbírku legendárního cestovatele, ale zároveň originální, do detailu propracovaný architektonický skvost z neklidné poválečné éry padesátých let.

Se svým kolegou Jiřím Hanzelkou se Miroslav Zikmund, který se letos v únoru dožil úctyhodných 102 let, stal symbolem dobrodružství a cestování pro několik generací Čechů a Slováků. Svou první a nejslavnější cestu absolvovala dvojice mezi přelomovými lety 1947 a 1950 vozem Tatra 87 do Afriky a Jižní Ameriky. Během výpravy pořídili cenné dokumentární materiály, velké množství fotografií i filmových záběrů a z honorářů, jež si Zikmund s Hanzelkou vydělali publikováním knih a odvysíláním stovek rozhlasových pořadů, si pak oba pořídili nové rodinné domy ve Zlíně.

Zikmundovu pracovnu vybavil architekt Plesník a designér Navrátil na míru navrženým pracovním stolem, u kterého se dalo sedět z obou stran. Závěsný lustr i nástěnná lampa jsou též jejich dílem.

Zikmund koupil funkcionalistickou vilu, kterou v roce 1935 postavil pravděpodobně architekt František Lydie Gahura pro rodinu prvního hejtmana zlínského okresu Josefa Januštíka. Objekt si však nechal upravit k obrazu svému. Pustil se do radikální, přesto citlivé rekonstrukce, která na počátku padesátých let navázala na tradici českého meziválečného funkcionalismu. Po nástupu komunistů k moci v únoru 1948, který Zikmunda s Hanzelkou zastihl v tehdejším Belgickém Kongu, byla moderní architektura označena vládnoucí garniturou za kapitalistickou a buržoazní a v oficiálních proudech nahrazena socialistickým realismem diktovaným stalinistickými vizemi o imperiální architektuře oslavující pracující lid. Vládu převzala sorela. V této době nebyl prostor pro stavbu rodinných domů a během třicátých let tolik rozvinutá typologie individuální výstavby se ocitla na okraji zájmu. Proto jsou z této doby příklady soukromé rezidenční architektury jen velmi vzácné. A možná vůbec těmi nejlepšími jsou tři vily, jež ve Zlíně v padesátých letech navrhl architekt Zdeněk Plesník.

Knihovna zabírá jednu část otevřeného obytného prostoru. Je vybavena vestavěným policovým systémem a několika vykonzolovanými křesly z ohýbaných dřevěných dýh. Právě v knihovně se většinou scházeli Zikmundovi přátelé. Konaly se zde přednášky i neformální setkání.

Vily pro Miroslava Zikmunda (1953), jeho kolegu Jiřího Hanzelku (1956) a hudebního skladatele Zdeňka Lišku (1959) byly triumfem kosmopolitní rezidenční architektury v době tuhého komunistického teroru namířeného především proti demokraticky smýšlející intelektuální elitě. Plesník se narodil ve Valašském Meziříčí, studoval u Pavla Janáka na UMPRUM a Josefa Gočára na AVU. Za války se dostal do Zlína, kde působil ve Filmových ateliérech Zlín a ve stavebním oddělení firmy Baťa. Svá studia dokončil až v roce 1947 u Jaroslava Fragnera. A právě specifická materiálová citlivost Fragnerova pozdního díla zanechala v Plesníkovi hluboký dojem a ovlivnila i jeho rodinné domy z padesátých let.

Modulární výstavní stěna je součástí obývacího pokoje. Byla navržena jako perforovaná deska, na kterou se dají pomocí různých poliček a věšáků instalovat artefakty z cest.

Zikmundova vila je ze všech tří domů nejstarší. Svou podobu získala rozsáhlou rekonstrukcí původního objektu v roce 1953 jako přesně padnoucí oblek pro Zikmundovu badatelskou činnost a sbírky. Zikmund prý při stavbě dbal na každý detail a do mnoha řešení architektovi s oblibou mluvil. Díky těsné spolupráci obou mohl vzniknout zcela individualizovaný prostor. Plesník proměnil strohou funkcionalistickou vilu v emotivně koncipovanou architekturu reflektující měnící se tendence modernistického hnutí čtyřicátých a padesátých let. Prefabrikované betonové panely s hranatou perforací navazují na cihlové zdivo a tvoří organicky rytmizovaný exteriér, jemuž dominuje především prosklený visutý arkýř hlavního obytného prostoru.

Na svou dobu moderní tělocvična a parní lázeň byla umístěna hned vedle Zikmundovy pracovny v druhém patře.

Architektovo mistrovství ve spolupráci s klientem se projevilo především v interiéru, který byl řešen zcela na míru Zikmundovi. Dům se stal efektivním badatelským strojem, v němž měl cestovatel vše, co ke své práci potřeboval. V přízemí se rozprostírá rozlehlý obývací pokoj spojený posuvnými dveřmi s knihovnou, jež tvoří pomyslené srdce domu. Vestavěné police pro tisíce svazků knih jsou vybaveny sofistikovaným systémem pro snadné polohování – ten je jen jedním z mnoha důmyslných konstrukčních a designérských řešení vyvinutých speciálně pro interiéry vily. K těm dalším patří soubor sedacího mobiliáře, který Plesník vytvořil ve spolupráci s návrhářem nábytku Miroslavem Navrátilem, mimo jiné autorem vertexových skořepin pro pražské tramvaje T3. Aerodynamická vykonzolovaná křesla s konstrukcí z dřevěných ohýbaných dýh a vyplétaných sedáků jsou inspirována dobovou organickou tvorbou Alvara Aalta i jiných skandinávských designérů. Podobně jsou řešena skládací ohýbaná lehátka, konferenční stolky či svítidla. Dodnes perfektně zachovalý soubor originálního nábytku je z hlediska české historie designu zcela ojedinělý.

5 Ložnice v prvním patře vily mají kajutový charakter, jsou obložené dřevem a nechybí v nich na míru navržené postele, opět z ohýbaných dřevěných komponentů.

Jestliže je první patro otevřené a propojené v jeden velký prostor pro rodinný život i setkávání s přáteli, druhé podlaží je rozčleněné do kajutových ložnic a velké Zikmundovy pracovny, na niž navazuje tělocvična a koupelna. Dřevěné obklady i speciální vestavěné systémy s plastovými membránovými dvířky doplňují v ložnicích nejrůznější artefakty ze Zikmundových a Hanzelkových cest. Ty ostatně můžeme vidět ve všech místnostech domu.

Zikmundova vila vznikla rekonstrukcí staršího funkcionalistického domu ze třicátých let. Architekt Zdeněk Plesník ji na začátku 50. let přestavěl v duchu emocionální organické moderny. Rohový prosklený arkýř hlavního obytného patra je nejvýraznějším prvkem exteriéru, který je tvořen prefabrikovanými betonovými elementy.

Miroslav Zikmund žil ve své vile ještě donedávna. Před časem ji však odkoupil zlínský podnikatel, sběratel, milovník umění a mecenáš Čestmír Vančura a o objekt se stará nadační fond Zikmundova vila. Jeho záměrem je rezidenci zrekonstruovat a otevřít veřejnosti, která tak bude mít příležitost poznat nejenom život slavného cestovatele, ale i příběhy architekta vily a jejích dřívějších obyvatel – Josefa Januštíka nebo režiséra Elmara Klose. Už teď se na této vizi pracuje: probíhá inventarizace a digitalizace archivních materiálů. První návštěvníci by se mohli přijít do vily podívat už příští rok.

Článek vyšel v tištěném vydání Dolce Vity červenec/srpen 2021.

Sdílejte na
Related posts