Klára Tománková je stylistka, set dekoratérka, cestovatelka a hledačka věčné krásy venku i uvnitř. Seznamte se:
První věc, na kterou jsem dnes ráno pomyslela: Na vycházející slunce nad jezerem Atitlán v Guatemale, byla to ta nejkrásnější rána, co jsem zažila.
Obvykle snídám: Rozmixovaná jablka, mandle, slunečnicová semínka se skořicí, chutná to božsky.
Nejím: Papriky všech barev.
Ranní ptáče, nebo sova? Od dětství sova, ale před rokem jsem to otočila (jeden chytrý pan doktor hodně naléhal), chodím spát mezi desátou a jedenáctou a vstávám v šest, je to bomba, už to takhle zůstane!
Co bych dnes řekla svému patnáctiletému „Já“: Nemusíš dělat stejné věci jako ostatní a nemusíš je v těch kravinách trumfnout. Jsi krásná. Vracej se ráda domů, protože dřív nebo později tě to tam stejně potáhne. A pečlivě formuluj svá přání.
Nejtěžší na tvorbě časopisu je: Mít dvacet let každé ráno dobrý nápad a umět ho zrealizovat s lehkostí a nadšením. Nacházet nové krásné věci na českém trhu, který není největší, ale zlepšuje se to.
Nejkrásnější na tvorbě časopisu je: Že každých čtrnáct dní potkáte někoho zajímavého, pustí vás do svého světa (bytu, sbírky zajímavých věcí, dílny, knihovny), něco nového se dozvíte a naučíte. Krásné věci vás obklopují na každém kroku, a pokud ne, vy sama si je vědomě vyhledáte.
Dobrá rada, kterou je dobré se řídit: Na cestě tam potkáš stejné lidi jako na cestě zpátky, buď slušná. Je to skvělá rada od mého drahého přítele, fotografa Roberta Vana, a já se jí snažím řídit každý den.
Největší zážitek díky Dolce Vitě: Možnost trávit dny s tak výjimečnými lidmi, jako je parfumér Jean-Claude Ellena – na střeše módního domu Hermes s utajenou zahradou pod rozkvetlou jabloní. Poslouchat zanícené povídání kreativního ředitele značky Bottega Veneta, jak hledá po celém světě ty nejzručnější řemeslníky malých dílen v Evropě, kteří pracují se dřevem a kůží, nebo zažít dokonalý sound „zvuk“ na dánské farmě, v chlívku, kde to všechno začalo s Bang & Olufsen.
Selfie je: Otočená tvář na telefonu.
Kdo potřebuje pokárat: Nevím, byla jsem mistr rychlých soudů, už jsem zdrženlivější. Snad lidé, kteří nekomunikují, vzniká pak spousta nedorozumění.
V Praze mám ráda: Park Hvězda, Haštalské náměstí, všechny pražské mosty, a vždy když po nich jdu nebo jedu, říkám si, jaké mám štěstí, že bydlím právě tady. Líbí se mi vizuální tvář Národního divadla, ty plakáty jsou skvělé. Miluju dřevěný strop v kavárně Cukrkávalimonáda, baristu Honzíka v kavárně Místo (na obr.) a koncept zapadlého Super Tramp Coffee, vily na Hanspaulce, Ořechovce a v Bubenči, kde bydlím a ráda se tu procházím.
Tři místa v ČR, která se vyplatí navštívit: Mezi plůtky (na obr.), nádherný boutique hotel ve staré citlivě zrekonstruované chalupě se čtyřmi pokoji, kde zapomenete na všechny starosti a po kamenné podlaze můžete běhat bosky, je vyhřívaná. Knížecí cesta na Lipně, apartmány vytvořené ze staré hájovny, a když mrzne, můžete si jít zabruslit na Lipenskou přehradu, která je asi tak 2 minuty chůze. Vydejte se po stopách geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela do Kladrub, Zelené Hory, Plas…
Země, které bych chtěla navštívit: Mám tendence vracet se na místa, kde se mi líbilo, ale už jsem si to zakázala. Cestuju ráda a hodně a ještě toho musím dost stihnout, takže tenhle rok Argentina, Skotsko…
Pět současných umělců, které by měl každý znát: Multiumělec Franta Skála, řežisér Luca Guadagnino, modní návrhář Dries Van Noten, fotografka Sarah Moon, ráda bych napsala David Bowie (ale už tu není).
Tři muzea či galerie, které se vyplatí navštívit: Louisiana Museum of Modern Art v Dánsku, J. Paul Getty Museum v LA a Ny Carlsberg Glyptotek zase v Dánsku (na obr.).
Věřím ve: Spravedlnost, tradici, řemeslo a lásku.
Nudí mě: Čekání na poště.
Mezi moje báječné vlastnosti patří: Smysl pro detail, empatie a naučila jsem se ve své práci velké trpělivosti.
Neumím: Plavat pod vodou, kreslit figuru a zpívat.
Když jsem byla dítě, chtěla jsem se stát: Tanečnicí a choreografkou, chci to pořád, třeba mám šanci v nějaké company, jako je ta Piny Bausch, kde věk nehraje roli.
Oblíbená květina: Gardenie, pivoňka.
Voní mi: Les po dešti, kadidlo a většina vůní v Ingredients, podpažní jamka někoho, koho mám ráda, můj nejoblíbenější obchod na světě Astier de Villatte na rue Saint Honoré v Paříži a voněl mi prádelník mojí babičky Růženky ve Strážově.
Nenávidím zvuk: Nože v brousku.
Na repeat mi hraje: Diana Krall, Massive Attack, Sigur Rós, Antonín Dvořák a Giacomo Puccini. A Spotify je nejlepší vynález lidstva.
Kniha, kterou by si měl každý přečíst: Skleněný pokoj, příběh inspirovaný skutečným osudem brněnské vily Tugendhat.
Kniha, kterou jsem přečetla, protože ji všichni ostatní četli: Maxipes Fík, neměla jsem ty obrázky ráda. A pak jsem jednou viděla Šalamounovy kresby z mládí, na Staroměstské radnici, byly dokonalé.
Hodně špatný film, který je bezva: Tak třeba ten poslední The Greatest Showman, prostě barevnej, rozezpívanej a roztančenej biják, tak jak to Hollywood umí.
Chtěla bych strávit den ve filmu: La grande bellezza (Velká nádhera) od Paola Sorrentina (na obr.) a projít se římskými paláci po boku Toniho Servilla.
Poslední dárek, který jsem dostala: Přenádherně udělanou knihu Paris Haute Couture z vydavatelství Skira Flammarion.
Poslední dárek, který jsem dala: Výlet do Olomouce, do nejlepší restaurace, kterou podle mě v Čechách najdete, a to do Entree, jehož geniálním šéfkuchařem je Přemek Forejt.