Centrum současného umění DOX spolu s KVIFF Classics a kiny Ponrepo a Aero představují David Lynch Week – pestrý desetidenní program věnovaný jednomu z nejvýraznějších umělců současnosti u příležitosti jeho nedožitých 80. narozenin. Od 16. do 25. ledna 2026 nabídne akce návštěvníkům nabitý program zahrnující výstavu, filmové projekce, performance, koncert a workshop. V nabídce se prolínají rozmanité a často tajemné světy Davida Lynche – od výtvarného umění po filmové mistrovství – čímž se divákům otevřou nové pohledy na jeho uměleckou imaginaci. Program se uskuteční v DOXu a ve vybraných pražských kinech (Ponrepo, Aero a Světozor) a přinese jedinečnou příležitost nahlédnout do světa, který překračuje hranice mezi snem a realitou.
PROGRAM
16.–18. 1. | DOX | Farma v jeskyni: All Is Good in Heaven
17. 1. | KVIFF Classics – kino Světozor | Příběh Alvina Straighta (1999)
20. 1. | DOX | DOXYGEN: Snění a imaginace s Kamilou Ženatou
20. 1. | kino Aero | Mazací hlava (1977)
21. 1. | DOX | Výstavou David Lynch: Up in Flames s Otto M. Urbanem
22. 1. | DOX | Dean Hurley: Through This World + support Freddy Ruppert
24. a 25. 1. | kino Ponrepo | Twin Peaks 3 (2017)
do 8. 2. | DOX | výstava David Lynch: Up in Flames
Tvorba Davida Lynche představuje tichý střet všední, téměř banální chvíle s něčím temným, co se pod ní náhle otevře. Právě v tom je jeho jedinečnost: v drobném posunu, kdy se známé najednou začne chovat cize a klid získá podivnou hloubku. Ta temnota nepřichází jako efekt, ale jako druh pravdy, která se vynoří zpoza každodennosti. A právě tuhle jiskru dnes – k jeho osmdesátinám – znovu zapalujeme: ne jako nostalgii, ale jako živou zkušenost, která nás nutí dívat se pozorněji, déle a odvážněji.
V lednu si v Centru současného umění DOX připomeneme nedožité 80. narozeniny Davida Lynche způsobem, který je mu vlastní: nikoli pietně, ale s otevřenou zvědavostí. Oslava se rozvine napříč médii: výstavou, filmem, divadlem, koncertem i workshopem.
Celý program je pozvánkou k oslavě 80. narozenin Davida Lynche tak, jak by to možná bylo nejpřirozenější: ne jako bilance, ale jako otevření dveří. Do plamenů, do ticha, do snu. A hlavně do zkušenosti, která se nedá vyčerpat jedním médiem.
