Festival umění ve veřejném prostoru Brno Art Open přišel v roce 2025 s novou koncepcí. Poprvé pod vedením TIC BRNO a poprvé soustředěný do jedné konkrétní lokality – na Žlutý kopec. Od 13. června do 12. října se jeho část mění v jedinečný výstavní prostor pod širým nebem. Umění zde vstupuje do dialogu s městem, přírodou i pamětí místa.
Festival vznikl v roce 2008 pod názvem Sochy v ulicích, který tehdy organizoval Dům umění města Brna a dlouhodobě fungoval jako bienále. V letošním devátém ročníku akce představují kurátoři Silvie Šeborová a Radek Wohlmuth čtrnáct umělců a umělkyň – od výrazných osobností po nové tváře. Mezi vystavujícími najdeme například Vendulu Chalánkovou, Lenku Klodovou, čerstvou laureátku Ceny Jindřicha Chalupeckého Barboru Lungovou, Davida Možného, Hynka Skotáka, Tima nebo Toy Box. Mezinárodní zastoupení zajišťují britská umělkyně Shiobhan Leddy a slovenský autor Erik Ždiľa.
Nevysloveným podtitulem letošního ročníku se pro mě stalo slovní spojení „jakoby nic“. Není to náhoda. Představuje totiž typickou domácí reakci na problematické nebo jinak konfrontační situace, takže je o něm dokonce možné uvažovat jako o jednom z projevů národní povahy. Proto se také stalo optikou pro podstatnou část prací, jejichž koncept nebo instalace tohle téma ilustrují nebo rozvíjejí. Lidská hlava pohozená mezi kopřivami, zmanipulovaná panoramatická vyhlídka, socha psa, která „hlídá“ oplocenou zahradu, nebo další nápis sprejem na starých garážích kopírují naši každodennost do té míry, že je možné je přehlédnout, ale přitom jsou to její komentáře. Stačí se zamyslet.
Umělecké instalace obsadily nejen ikonické prostory historických Vodojemů Žlutý kopec a nový park nad nimi, ale i další zákoutí této čtvrti. Reagují na místa, která mají svůj příběh: třeba Helgoland – skalní útvar ukrytý v městské divočině, starobrněnský pivovar, augustiniánský klášter, Mahenův památník nebo Masarykův onkologický ústav.
K úkolu vytvořit design na jednu ze stěn Masarykova ústavu jsem přistoupila s velkou úctou a pokorou. Snažila jsem se o to spíše prostor vhodně doplnit a udělat něco, co všem bude dělat radost než přinášet nějakou vlastní představu. Holčičku, která drží papírové origami jsem zvolila, protože pro mě ztělesňuje naději – jako každé dítě, že se nám naše nejlepší přání a naděje vyplní.
Jedním z nosných témat přehlídky je i otázka viditelnosti a skrytého významu. David Možný, autor objektu evokujícího součást vodojemů, k tomu poznamenává: „Kam chcete ukrýt hloubku? Nejlépe na povrch.“
Součástí festivalu jsou i doprovodné akce: komentované prohlídky s kurátory, tematické vycházky zaměřené na architekturu, historii či přírodu lokality, výtvarné workshopy pro děti i dospělé, divadelní představení na míru místu ve spolupráci s Divadlem Feste a Mikro-teatro – i neformální piknik se špekáčky. Více info na brnoartopen.cz
