MĚŠŤAN

Ondřej Lipár | Architektura | 24/05/2018

Znojemský architektonický ateliér ORA dlouhodobě dokazuje, že kvalitní a nevšední rekonstrukce a přestavby nejsou výsadou velkých měst. Byt v činžovním domě z 19. století, který se nachází na tzv. vídeňském předměstí, tedy ve Znojmě, pojali velkoryse, přitom ale s velkou úctou vůči původní podobě. Dost možná nejdůležitější roli tu tak nakonec nehrají jednotlivosti jako odhalené původní výmalby, rekonstruované dveře a podlahy nebo způsob, jakým dokázali architekti staré obydlí prodchnout značnou lehkostí a jednoduchostí. Je to totiž především samotný prostor a to, jak zdánlivě bezúčelně je s ním v tomto případě nakládáno. Přitom s velmi výrazným účinkem.

Z trojlístku architektů, který ateliér společně tvoří, odvedla na projektu měšťanského bytu největší díl práce Barbora Hora. Objednala si ho pětičlenná rodina, která se do Znojma přestěhovala za prací a po několika letech života v historickém městě se rozhodli pořídit si vlastní a definitivní bydlení. „Především nechtěli nic provizorního,“ vysvětluje Hora. „Trochu paradoxní je, že původně nikdo z nich není ze Znojma. Ale je skvělé vědět, že se sem i někdo stěhuje!“ Její manžel a zároveň další z trojice architektů Jan Hora doplňuje: „Mnoho lidí opouští město, aby se stěhovali do ‚hub‘, které vyrašily na poli za městem, nebo hledají byty v novostavbách. Ty ale nikdy nemohou nabídnout tolik prostoru jako staré činžáky.“ Na svou předchozí práci navázal ateliér ORA nyní nejen volbou staršího objektu. I tentokrát šlo totiž o dům, za jehož vznikem stojí stavitelská rodina Ungerů, která zásadním způsobem ovlivnila podobu Znojma na přelomu 19. a 20. století.

Tento konkrétní byt má dobově typickou dispozici pokojů řazených za sebou s průchody uprostřed sdílených zdí. „Pro současný způsob života není dispozice úplně praktická, ale díky enfiládě nabízí silný prostorový zážitek,“ doplňuje Barbora Hora. „Proto jsme do dispozic prakticky nezasahovali, nechtěli jsme sílu prostoru potlačit. Posunuli jsme jednu stěnu a jednu vystavěli.“ Nové zdi jsou lehké s dřevěnou konstrukcí, obloženou překližkou. Snadno se od zbytku rozeznají. To je dobře znát zejména v obývacím prostoru s kuchyní nebo v nově vzniklé koupelně, kterou od pokoje oddělují také skleněné panely pod stropem. „Naše práce byla velmi památkářská – odhalili jsme originální výmalby, rekonstruovali původní dveře a podlahy. Základní rámec byl vytvořený.“

V současné podobě tak byt představuje velkorysá obývací kuchyň, trojice ložnic a k nim přináležející dvě koupelny a navrch pracovní kout. Snad nejzajímavějším prostorem byla pro architekty podle jejich slov trojúhelníková předsíň, kde se kříží několik tras – spojuje totiž jednu z ložnic, kuchyni a toaletu. Na podlaze zde vytvořili vzor z šestiúhelníkové cementové dlažby, v němž se odráží i umístění závěsného světla. Čalouněné křeslo s odkládacím stolkem a věšák jsou jen jedněmi z mnoha zástupců starého nábytku, který mají majitelé rádi. „Bylo skvělé, že měli velký smysl pro detail, díky čemuž jsme mohli hodně věcí dotáhnout. Investor s architektem vždycky musí táhnout za jeden provaz,“ zdůrazňuje Barbora Hora. o-r-a.cz

Foto | Archiv Architektů

Aktuální číslo

Předplatné