Dopracovat se k charakteristickému a osobitému stylu vyžaduje značné úsilí, nemluvě o tom, jak dlouho to trvá. Španělský architekt Fran Silvestre patří sice k mladší generaci, ale i díky sbírání zkušeností u protřelejších tvůrců, jako byl Alvaro Siza, se mu podařilo vlastní architektonický jazyk vytvořit. Nejnověji jím promlouvá v podobě projektu vily nazvané Hofmann House, která vyrostla ve Valencii. Budova si v řadě ohledů pohrává s tématy otevřenosti a soukromí, dopřává svým obyvatelům maximální kontakt s okolní krajinou a v některých ohledech přiznaně odkazuje k modernismu.
Z vyvýšeného místa, na kterém se velkoryse pojatý dům nachází, je v dálce vidět moře. Těsné okolí tvoří zahrady plné vzrostlé zeleně. Budova ležící severně od španělské Valencie ale nestojí osamoceně. I proto bylo jedním z úkolů studia Fran Silvestre Arquitectos najít vyvážený poměr mezi tím, nakolik se bude vila otevírat do svého sousedství, a do jaké míry bude svým obyvatelům naopak nabízet dostatek privátního zázemí.
Půdorys domu je do značné míry určený podlouhlým tvarem pozemku. Pozornost si ale zaslouží zejména jeho konstrukce. Na spodní části domu, která je částečně zanořená do svahu, je umístěná konzole vytvářející hlavní obytný prostor, nad kterým vznikla pochozí střecha. „Tyto tvary umožňují cítit moře, chrání před zvídavými pohledy zvenčí, a tak vytvářejí dojem, že se život odehrává bez přítomnosti sousedů,“ vysvětluje architekt. „Pomáhá také v létě stínit před jižním sluncem a v noci ho pouští dovnitř. Střecha se stala jakýmsi belvederem, odkud je možné si vychutnávat pohled na celý pozemek.“
Stavba navazuje na tradici tvůrců, jako byl Mies van der Rohe, skleněný box ale v tomto případě získává naprosto soudobou podobu, pracuje mnohem odvážněji s transparentností a klade silný důraz na minimalismus jak v interiéru, tak v exteriéru.
Zatímco spodní patro je vyčleněné pro ložnice a zázemí a je koncipováno jako klidná část přímo otevřená do zahrady, obohacená navíc zastíněnými terasami, přízemí je o poznání živější. Nejlepší výhled do okolní přímořské krajiny je z rohové pracovny. Mezi ni a hlavní obytný prostor, který slouží i ke společným jídlům, je umístěna úzká kuchyň. Přechod mezi interiérem a venkovní terasou s bazénem prodlouženým o velkou část, kde se mohou obyvatelé a jejich hosté osvěžit brouzdáním v mělké vodě, je díky mohutným skleněným panelům prakticky neznatelný.
Bělostný dům sice staví na použití betonu a oceli, využívá ale také ve velké míře mramor, a to jak na podlahách, tak jako obložení pláště. Do barev přírodních materiálů je laděný i nábytek, v jinak monochromatickém interiéru tak vytváří jasně vymezené zóny určené pro společný kontakt obyvatel.
Fran Silvestre se svými kolegy ctí geometrickou jednoduchost a barevnou střídmost už delší dobu, jak je vidět z předchozích realizací. Přiznaná inspirace architekty minulého století ale Hofmann House navíc dodala na jisté vážnosti.
Fran Silvestre Arquitectos, fransilvestrearquitectos.com
