Zdařilý architektonický experiment: Rotterdamský depozitář od studia MVRDV ukrývá na 151 tisíc uměleckých děl

Tereza Finková | Umění | 30/12/2021

Zcela nový umělecký i architektonický zážitek si odnesete z návštěvy veřejně přístupného depozitáře Depot Boijmans Van Beuningen v Rotterdamu. Budova od studia MVRDV, v jejíž fasádě se zrcadlí bezprostřední okolí, uchovává, leč neukrývá na 151 tisíc uměleckých děl.

Uvnitř se vše točí kolem interakce mezi návštěvníky a uměleckými díly, která jsou uložena v různých depozitářích. Sami nebo ve skupinách tu můžete absolvovat komentovanou prohlídku klimatizovanými skladovacími prostory nebo si jen užít střešní les a restauraci Renilde ve výšce 35 metrů, což slibuje pěkný výhled po okolí. Otevřením Depotu, které proběhlo 6. listopadu, bylo završeno téměř desetiletí práce: MVRDV zvítězilo v architektonické soutěži v roce 2013 a stavba započala roku 2017.

Křížící se schodiště stoupá vnitřkem budovy a umožňuje přístup do jednotlivých prostor.
Nejen obrazy, fotografie a grafiky, součástí depozitáře je také móda.

Depot Boijmans Van Beuningen je první veřejně přístupný depozitář na světě. Cílem bylo navrhnout budovu, která by byla co nejpříjemnější a kde by se všechny různé cílové skupiny cítily vítány. Důrazně se neměla stát druhým muzeem, kde lze vystavit jen malé procento sbírky, ale strojovnou odhalující tajemný svět, jenž se skrývá za skladováním a údržbou úctyhodného množství uměleckých děl. Návštěva depozitáře tak nabízí zcela nový zážitek – umění je uspořádáno podle velikosti a klimatických požadavků, nikoli podle období dějin umění. Stará a současná díla stojí vedle sebe a navazují nové, nevídané kontakty.

Tým MVRDV, vedený architektem a urbanistou Winy Maasem, se rozhodl pro kulatou, robustní a funkční budovu, která se ke svým sousedům, Museumparku a městu Rotterdam, neotáčí zády. Ambicí architektů bylo vytvořit budovu, jež jako by mizela, ale zároveň se stala bezpečným domovem pro uměleckou sbírku miliardové hodnoty. Zrcadlová fasáda, skládající se z 6609 m2 skla rozděleného do více než jednoho a půl tisíce panelů, zajišťuje, že stavba opticky splývá se svým okolím. Velké vstupní dveře přecházejí do fasády a jsou viditelné pouze během otevírací doby. Každý den – v závislosti na povětrnostních podmínkách – vypadá Depot jinak, je jako živý obraz.

Umělecká díla nejsou v depozitáři řazena chronologicky ani tematicky, ale podle toho, jaké klimatické podmínky jim vyhovují.

Stavba za svůj tvar vděčí malému půdorysu. Výsledkem je, že zabírá méně místa v parku, ale zakřivuje se směrem nahoru s desetimetrovým převýšením, aby se do ní vešlo všechno potřebné: skladovací prostory, restaurátorské ateliéry, stravovací zařízení, filmové a prezentační místnosti. Kvůli různé citlivosti uměleckých děl – od tisků přes obrazy po fotografie – je rozdělena do pěti klimatických zón.

Uvnitř je nejpoutavější částí budovy atrium s křížícími se schodišti a okny do úložných prostor. Díky výhledům na umění ze všech stran vlastně působí mírně panoptikálně. Třináct velkých vitrín zajišťuje, že návštěvník přijde do kontaktu s koláží sbírkových kusů již při vstupu. V interiéru architekti úzce spolupracovali s řadou umělců: John Körmeling navrhl vchod a Marieke van Diemen vitríny, venkovní světelná instalace, díky níž architektura v noci ožívá, vytvořila Pipilotti Rist.

Restaurace Renilde je umístěná na střeše a díky svému půdorysu ve tvaru písmene X působí jako větrolam.

Depot zároveň experimentuje s přírodou ve městě. Střešní les získal ještě před otevřením budovy titul nejlepší holandská střecha – celkem pětasedmdesát bříz a dvacet borovic umístěných na terase pomáhá zadržovat vodu, podporuje biologickou rozmanitost a snižuje tepelný stres ve městě. Kořeny stromů jsou propojené, a protože větrolam a střešní restaurace ve tvaru kříže chrání břízy před silným větrem, odolají bouřlivému počasí i ve výšce pětatřiceti metrů.

„Je skvělé vidět, jak si depozitář místní oblíbili ještě před jeho otevřením,“ říká Winy Maas z MVRDV. „Budova dělá radost mnoha lidem; bruslaři mají venku svůj vlastní prostor, zatímco kolemjdoucí se snaží najít nejlepší místo, kde se postavit, aby si udělali pěkné selfie. Naší ambicí bylo dát Museumparku nový rozměr a inovativním způsobem přivést různé cílové skupiny, od školáků po fanoušky fotbalového Feyenoordu, do kontaktu s kolekcí Boijmans. Doufáme, že jsme do již tak pestré sbírky architektury Rotterdamu přidali nové umělecké dílo.“

Článek vyšel v prosincovém vydání Dolce Vity.

Foto | archiv depozitáře
Le Grill

Aktuální číslo

Předplatné